Dneska cítím potřebu vám říct, jak to mají vegani s hmyzem. Speciálně v létě se mě hodně lidí ptá, jestli zabíjím mouchy a komáry, když jsem ten vegan cítící se zvířaty. Většinou mi tuhle otázku kladou lidi, kteří nemají proti veganství žádné pádné argumenty a jsou to takové ty otázky „poslední záchrany“, jak vegana vytočit a naštvat.

Stávalo se mi to ze začátku vegetariánství, že jsem se nechala vždycky vytočit nějakým blbem a pak mě moje negativní emoce štvaly víc, než to, co dotyčný chytrák řekl. Postupně jsem se s tím naučila pracovat a teď už mě jen tak něco nenaštve, teda kromě tvrzení, že rostliny mají taky city a že vegani jsou necitliví kytkožrouti. Jestli si chcete přečíst víc takových mouder a mýtů o veganství, tak si stáhněte můj ebook zdarma.

Teď zpátky k tématu. Co já a hmyz. Obecně mi hmyz nevadí a rozhodně si myslím, že 99,99% hmyzáčků je pro planetu velmi užitečných. Mám ale 3 výjimky. První je klíště – kdo sakra potřebuje klíště – pokud se na mě přicucne, tak ho odšroubuju a zlikviduju. Klíště je zlo, které jen saje krev a přenáší nemoci a proto s ním já osobně žádné slitování nemám. Dalším nekámošem je komár – u těch se snažím pomocí sítí v oknech zabránit, aby se mi do ložnice vůbec dostali, ale pokud tam přeci jen nějaký komár zabloudí a začne mě v noci okusovat a budit, tak většinou taky skončí na placičku. Třetím hmyzákem, se kterým mám já osobně obrovský problém je škvor. Vím, že škvoři jsou potřeba – žerou mšice, uklízí přírodu a bla bla bla, ale já vždycky, když vidím škvora, totálně zkamením a dělá se mi z něj fyzicky špatně. Nevím, asi mě v některém z minulých životů škvoři sežrali, jinak si tu hrůzu z nich neumím vysvětlit. Když se škvor nechá chytit do sklenice, tak s ním šupajdím daleko od domu a tam ho pustím. Řeknu vám ale, že přiblížit se k němu se sklenicí, je pro mě fakt bobřík odvahy. To bych radši chytla hada nebo šoupla do sklenice škorpióna. Když mi doma ale škvor zdrhne a někam zaleze, tak většinou dostane zásah Biolitem… vím, jsem zlý zlý vegan, ale neumím si pomoct.

Ostatní hmyzáčci mi nevadí – pavouky doma taky úplně nemiluju, ale ty vždycky šetrně chytím do sklenice a přemístím daleko od domu nebo bytu. Návod: sklenicí přikryju opatrně pavouka (mám vždycky velkou zavařovačku někde po ruce) – bacha na nohy (jeho, ne vaše), pak pod něj dám papír, noviny, prostírání, nebo prostě cokoliv je po ruce a opatrně ho nechám vléz do sklenice. Když je uvnitř, sklenici zavřu víčkem a hurá před barák, kde ho pustím na svobodu.

Tomu neuveříte, když jsem dopsala tuhle větu, tak kouknu vedle sebe na podlahu a kolem mě si to peláší ne úplně malý pavouk – takže sklenice a už to jelo dle návodu… vesmír funguje opravdu velmi dobře… no nic, píšu dál a uvidím, jaká havěť se kolem mě ještě objeví – štěstí, že to nebyl škvor, to už bych toho dneska moc nenapsala…

Mouchy jsou taky kapitola sama pro sebe, ale u mouchy je srandovní jedna věc. Když otevřete okno a soustředíte se na mouchu a v duchu jí „poprosíte“ – nebo klidně i na hlas, aby oknem vyletěla ven, tak se to z 99% povede a ona opravdu sama odletí. Vím, že si teď asi myslíte, že jsem úplný cvok. Ale zkuste to a budete překvapeni, jak to funguje! Jen bacha na to prošení mouchy nahlas třeba v práci, ať někdo nezavolá Chocholouška.

Ostatní hmyz jako jsou včely, vosy, brouci a tak dále, je potřeba chránit. Až na zemi nebudou včely a mravenci, tak je vědecky dokázáno, že velmi brzo vyhyneme taky. Nedávno jsem někde četla, že je jen jeden živočišný druh na zemi, který když vyhyne, tak se planetě uleví a to je člověk – je to trochu drsné tvrzení, ale něco na tom asi bude, bohužel.

Jak jsem postavila domeček

Já jsem se v poslední době zamilovala do konceptu hmyzích hotelů a domečků. Koupila jsem dva malé někde v Jysku a dala si jeden na balkón a druhý před náš obchod. Rozhodla jsem se ale, že musím vybudovat něco sama, něco velkého a podle mých představ. Jak už jsem psala v sekci o sobě, mám přítele, který žije ve Švýcarsku, uprostřed hor v krásné přírodě, a to bylo to pravé místo na můj velký 5* hmyzí hotel. Přítel si nejdřív myslel, že jsem se pomátla, ale už za ty společné roky ví, že když si vezmu něco do hlavy, tak mě jen tak někdo nebo něco nezastaví. Nařezal mi konstrukci (nějak jsem v něm nevzbudila důvěru, aby mě pustil k cirkulárce) a já se pustila do veledíla. Za dvě odpoledne bylo hotovo a já jsem z výsledku úplně nadšená. V podstatě jsem nepotřebovala nic jiného, než co máme normálně okolo domu, v garáži a v lese hned za domem – teda kromě pár dřevěných ozdob na poslední tuning – ty jsem koupila v květinářství. Stačí vám pár šroubů, vrtačka, lepidlo nebo tavící pistole a pak už jen trocha fantazie. Během druhého dne se do hotelu nastěhovali první obyvatelé a já mám radost, že jsem pár hmyzáčkům usnadnila život!

Vaše Zuza

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.